Krása a její otisky

lone-tree-1934897_960_720

Dnes to bude o kráse. O kráse, která má daleko k povrchnosti, marnivosti a zbytečnosti.

Mám na mysli krásu, která nás provází na každém kroku. Krásu přítomnou v pohybu, lidech, ve vůních i zvucích tohoto světa, krásu, která žije v lidské činnosti i konání přírody.

Krásu živou v okamžiku.

Krásu, která je pomíjivá a nelze ji spoutat, ale přesto je možné ji zachytit a prožít v okamžiku, kde existuje ve své nenucenosti a volnosti. Krásu, která se skrývá v dobrodružství, tichu, vzrušení, letu křídel, v hudbě, polibku, v očích, tanci, krásu, která je slyšitelná ve zpěvu ptáků, ve východu stejně jako v západu slunce.

Mluvím o kráse, která je mezi námi lidmi. Ve vzájemném porozumění, naslouchání, odvaze být sám sebou před Tebou.

Vnímat krásu je jako vnímat lásku, která v té či oné podobě zanechala svůj otisk.

Uvědomit si krásu, která existuje kolem nás, vlévá do žil, do celého těla, do jeho fyzických kontur i duchovních struktur, pocit vděčnosti. Hluboké díky, které pronikne až do morku kostí a ještě mnohem dál. K bolavému srdci, zatvrzelé duši, nepropustným hranicím, vlastním stínům a strachům.

Vděčnost, která zpočátku nenápadně, přesto velmi zřetelně zaplňuje naše tělo, srdce i duši láskou.

Nepěstuji vděčnost proto, abych si připomínala, že žijeme ve světě a v době, kdy máme být za co vděční, což jistě máme.

Naopak, vnímám, jak dalece se díky tomu, že máme „všechno“, vzdalujeme sami od sebe. Doba a její vymoženosti nám umožňují, abychom se dokonale postarali o svá těla, zařídili bydlení a dává nám mnoho prostředků postarat se o své zdraví. Umožňuje nám, abychom se zabavili, dává nám činnosti, kterými můžeme naplnit volný čas nebo ho taky zabít, když to potřebujeme. Umožňuje nám všechno. Všechno tu je a je na nás, co si z bohatství výdobytků doby vybereme a jak s tím naložíme.

Nic z toho však nemůže naplnit, vyživit a upokojit duši.
O duši se žádné výdobytky doby nepostarají.

O ni se můžeme postarat jen my sami. Nejprve si však každý sám za sebe, upřímně a čestně, bez jakéhokoliv vnějšího nátlaku či vlastní snahy o líbivost v očích ostatních, musí uvědomit, že o svou duši stojí, že je něčím, co ho skutečně zajímá a chce s ní být v kontaktu.

A proto mě zajímá krása.

Jsem přesvědčená, že krása je jazykem duše. Otevřenost a vnímavost ke kráse, schopnosti ji uvidět a procítit. Věřím, že je to (další) způsob, jak se přiblížit k sobě a jak se vědomě naladit na proud vděčnosti a lásky, kterou v sobě máme. Způsob, jak být otevřenější k sobě, ke světu, lidem a vztahům, v nichž žijeme.

Způsob, který v nás bude pěstovat, kultivovat a zušlechťovat vnitřní krásu a tu pak zákonitě zrcadlit ven do světa. A tak nám současně umožní přetvářet do krásy i okolí, ve kterém každý z nás prožívá běžný život. Přetvářet ho způsobem, jakým na něj pohlížíme. Je jeho magickou schopností zbavovat dny šedi a vracet jim zpět zářivou barvu. Rozmotá šmodrchance každodenních myšlenek a vrací nás nohama na zem a otevírá oči. A to nejen tehdy, když je všechno skvělé, ale především, když máme pocit, že všechno stojí za houby.

Hledáme spásu venku. Hledáme lásku venku. Hledáme.

Tak teď pojďme nacházet.

V maličkostech všedních dní. V krásách a jednotlivostech, které pro nás přichystá každý den. A nakonec právě tyto maličkosti ukážou svou velikost v hodnotě, kterou nás nejednou překvapí na konci dne…

Nechci zůstávat jen u slov bez činů, tak vyzývám sebe, ale také Tebe, vědomě vnímat krásu v každém obyčejném dni.

A protože cokoliv sdíleného je silnějšího, každý den o tom napíšu na facebookové stránky Vidět a žít srdcem. A budu ráda, když se ke mně připojíte.

Ať máme ten život krásnější a víme o tom!

Nikol

Nikola Hauserová
S láskou a zájmem se věnuji koučování. Bezpečně vás provedu horským terénem vaší zvolené cesty za sebepoznáním. Ráda s vámi objevím dary a možnosti, které v sobě skrýváte, abyste mohli svůj život tvořit k obrazu svému. Přečtěte si můj příběh.
Komentáře