Když hlava přemlouvá srdce

IMG_20170305_140509_malý

Hlava myslí, srdce cítí a ne vždy jsou v souladu. Někdy je to doslova vnitřní boj a jsme to nakonec my, kdo musí rozhodnout, koho bude následovat.

Jak si však vybrat „správně“?

Hlava nám předloží logické argumenty, ví, co je pro nás lepší nebo horší varianta, umí si vyvodit důsledky, snaží se předvídat, jak dopadnou naše kroky, prosazuje řešení, které je pro nás výhodnější. Často to znamená bezpečnější variantu s minimem rizik na ztrátu či bolest. Hlava je pro pohodlnější cestu a snadnější řešení.

Hlava nás ráda porovnává s ostatními a často se nás snaží přesvědčit, že následovat „normál“ je ta správnější cesta. Hlava nás trápí otázkami typu: Co si o mně budou proboha myslet ostatní? Co na to řeknou? Vždyť budu vypadat jako úplný blázen.

Hlava říká, že je pro nás bezpečnější zapadnout do toho, jak žije většina. Spořádaně a dle běžných pořádků. Buď rád, že máš práci a každý měsíc výplatu na účtu, sportuj a ve volném čase se zabav, měj takovou či makovou váhu, nos módní oblečení, spi osm hodin denně, v určitém věku se vdej, ožeň a pořiď si děti, jez maso, protože bude svaly a pij mléko, protože posiluje kosti (a doplňovat můžete dle libosti).

Nejsilnějším nástrojem hlavy je strach.

Škálu má velmi širokou. Bojíme se, že ztratíme svou tvář a budeme směšní a trapní, bojíme se soudů našeho okolí. Máme strach ze ztráty, bolesti, nejistoty, samoty a nedokonalosti. Bojíme se změn a novot. Bojíme se, že ztratíme jistotu financí, a tak často zůstáváme v práci, která nás ničí. Strachujeme se, že nejsme dostatečně dobří, zkušení, kvalifikovaní, mladí nebo staří.

Je to právě strach, který nás dokáže paralyzovat, odvézt z cesty a přiměje nás často volit tu bezpečnější a jistější variantu.

IMG_20170305_140509

A pak je tu srdce.

Srdce nepřichází s žádnými argumenty, kterými se snaží hlavu přesvědčit. Srdce k nám promlouvá prostřednictvím pocitů.

Je to právě srdce, které ví, že když pečete dortíky místo práce v kanceláři, dává to celému vašemu životu mnohem větší smysl. Je to srdce, které vám říká, že tenhle partner je sice fajn, ale něco tam chybí a i když byste si to moc přáli, tak to prostě není ten pravý. Srdce to táhne do světa poznávat dálky a prožít dobrodružství. V srdci se rodí sny a touhy.

Když děláte to, co vychází ze srdce, snadno to poznáte. Jsou to všechny pocity radosti, nadšení a úplné ponoření do okamžiku, když si dovolíte dělat to, co vás baví, co vám dává smysl a promlouvá k nám. Jsou to všechny okamžiky, kdy vyslyšíte sami sebe a jdete tam, kde toužíte být. Když děláte to, po čem vaše srdce volá, není už prostor pro strach a pochybnosti.

Hlava a srdce jdou velmi často proti sobě. Po něčem toužíme, ale něco jiného musíme. Jsou to ty chvíle, kdy…

  • Víme, že máme práci, která nám zajistí obživu, zaplatí nájem a dovolí nám vyjet občas na dovolenou, ale cítíme, že nám bere radost. Vysává z nás energii tak, že když je padla, už nemáme chuť ani sílu pouštět se do něčeho dalšího.
  • S někým chodíme a teoreticky by to byl dokonalý partner pro nás, ale cítíme, že tam „něco“ chybí.
  • Někde trávíme čas, ale raději bychom byli třeba sami zalezlí u dobré knížky, běhali po lese nebo dělali něco úplně jiného, než co zrovna „musíme“.
  • Máme sny, které toužíme zrealizovat, ale jen do chvíle než se ozve hlava a s plnou vervou na nás chrlí všechny naše nedostatky a důvody proč nemůžeme, neměli bychom, nesmíme…
  • Toužíme se znovu přihlásit na vysokou, pustit se do kreslení, psaní, tancování, hraní divadla a jen o tom mluvíme, celí se rozzáříme, ale pak nastoupí hlava a říká, že budeme ve čtyřiceti vypadat jako blázni, když budeme znovu studovat, že už přeci nemáme křivky na to, abychom tancovali, že se ztrapníme, když něco napíšeme a ukážeme to světu…

Všechny tyhle vnitřní boje se dějí mým klientům a stejně tak mě. Docela nedávno. Hlava se mě snažila přesvědčit o něčem, co srdce necítilo, i když by moc chtělo. A já se chvíli nechávala zmítat tímhle svárem logických argumentů, možných budoucích předpovědí a vnitřní touhou. A pak jsem si vzala tužku a papír a nechala tyhle dva, ať svůj dialog vedou na papíře. Já to jen sledovala a pokládala si ty správné otázky a sledovala odpovědi. Nakonec jsme to totiž vždycky my, kdo volí a rozhoduje, zda následovat hlavu nebo srdce.

heart-1407248_960_720

Jak s takovým vnitřním boje tedy naložit?

Za prvé Vezměte si tužku a papír. Za druhé Nechte hlavu, ať se vypovídá. Dejte jí prostor a dovolte, ať vyčerpá všechny své argumenty, proč můžete, nesmíte, měli byste. Vypište všechny své strachy a důvody, proč je to či ono pro vás lepší nebo horší. Vyčerpejte úplně všechno. Nechte promluvit svůj strach. Když se tak moc hlásí o slovo, buďte vlídní a poskytněte mu prostor. Dokud to neuděláte, bude na vás neustále s něčím dorážet. Vypište vše, co se vám hlava snaží říct. Za třetí Pak to samé dopřejte svému srdci. Dovolte mu snít a psát jakoby TO už bylo realitou. Nechte ho, ať vykreslí do slov všechny své ideální scénáře. Nechte ho tvořit Vaši dokonalou šťastnou budoucnost. Ať vypíše nadšení, které cítí, radost, která ho naplňuje, smysl, který tak dostává. Dovolte mu, ať si hraje bez omezení. A teď…Prozradím Vám tajemství.

Tušíte, co je na pozadí téhle hry mezi srdcem a hlavou?

O co se vlastně hraje?

V sázce je váš vztah k sobě samým. Jste to vy samotní. Je to vaše hodnota, kterou sami sobě dáváte nebo berete. Je to způsob, jakým sebe milujete nebo odmítáte.

A tak si teď položte tyto dvě otázky.

Co ve vztahu sám k sobě získám a ztratím, když poslechnu HLAVU?

Co ve vztahu sám k sobě získám a ztratím, když poslechnu SRDCE?

Psala jsem, že se mi to nedávno stalo. Hlava dostala všechno, co chtěla a mohlo to být dokonalé…teoreticky…jenže srdci něco podstatného chybělo. Zeptala jsem se sama sebe a došla jsem k tomu, že mnohem větší strach, než který mi předestírá hlava, je ten, že kdybych ignorovala část sebe samotné, která nesouhlasí, ublížila bych především pravdivému vztahu, který mám sama k sobě. Nepřišla bych o nic menšího než, že bych si sama sebe přestala vážit. Podrazila bych se a lhala sobě.

A díky tomu, že vím, jak dlouho jsem budovala vztah k sobě, kolik energie a času jsem do něj vložila, stává se mnohem větší hodnotou než strach, který vytváří má hlava. Takže já jsem se rozhodla pro srdce.

Ptejte se.  Stojím sám sobě za to? Hledejte své odpovědi sami v sobě. Upřímně se ptejte a zůstaňte otevření pro odpovědi, které budete dostávat. Věřte si a budujte svůj život tak, abyste sami sebe dokázali podržet, nikoliv podkopat. Všechno, co potřebujete vědět, máte už v sobě. Nikol

Nikola Hauserová
S láskou a zájmem se věnuji koučování. Bezpečně vás provedu horským terénem vaší zvolené cesty za sebepoznáním. Ráda s vámi objevím dary a možnosti, které v sobě skrýváte, abyste mohli svůj život tvořit k obrazu svému. Přečtěte si můj příběh.
Komentáře