Jak jsem ji sbalila a vyvedla z domu

únorové nebe

Ta myšlenka si se mnou hrála už delší dobu. Zbav se jí! Už několik měsíců se hlásila o slovo a v posledních týdnech zesilovala. A co víc, všude kolem se začaly objevovat impulzy, abych ji následovala.

Rušila mě, nedala mi spát, promlouvala do mých aktivit a pořád mě na něco lákala. A kdykoliv jsem byla někde bez ní, bylo mi mnohem lépe. A pak, když přijdu domů, zase na mě mávala. A já odolávala docela často. Jenže když se spojila s prokrastinací, jen těžce jsem se bránila.

O kom vlastně mluvím? O televizi. Té nenápadné bedničce, teda dneska už spíš placičce, plné obrázků, která nás má pobavit a informovat (nebo taky zmanipulovat?).

Na zprávy už nekoukám roky a prosím klidně se do mě pusťte, tak jako jsem to slyšela už mnohokrát. Je to přeci potřeba, bude mi chybět nadhled a musím nutně vědět, co se ve světě děje. No po pravdě, nemusím.

Přesně si pamatuji ten moment, kdy jsem se rozhodla, že se na zprávy přestanu koukat. Po dvaceti minutách, kdy mi bylo naservírováno utrpení celého světa, jsem seděla na židli neschopná mluvit, s nevolností v žaludku a pramizernou náladou. Absolvovat tohle každý den? Ne, díky.

IMG_20161228_123614

Jenže teď mi začala vadit televize, tak nějak obecně. Rušila mě. A to nejen zapnutá, ale dokonce i vypnutá, protože pořád tiše volala: „Tady jsem, pusť si mě, vykašli se na tu práci, pojď, se mnou budeš mít hezčí odpoledne.“ A tak jsem někdy šla a nejenže mi vzala všechna moje přesvědčení, která jsem měla naplánovaná, ale s tím spolkla i můj čas a veškerou inspiraci.

Stala se z ní taková černá díra, která pohlcovala všechno dobré. 

A čím víc jsem si hrála s myšlenkou, že ji ze svého domova vyprovodím, tím víc jsem cítila vzrůstající paniku, co bez ní budu dělat. O to víc jsem si uvědomovala, že prostě musí jít. A tak šla. A já se z toho raduji a jen doufám, že neskončím na internetových seriálech. Dělám si srandu, ale ne, vážně doufám, že neskončím…

Zabitý čase zdar a nazdar, já jdu dělat něco kreativního.

P. S. Než jsem stihla dát tenhle článek na web, tak uplynulo asi pět dní, co se odstěhovala. A každý den jsem radši a radši. Takže jestli o tom uvažujete, tak směle do toho, je to paráda!!!

Nikola Hauserová
S láskou a zájmem se věnuji koučování. Bezpečně vás provedu horským terénem vaší zvolené cesty za sebepoznáním. Ráda s vámi objevím dary a možnosti, které v sobě skrýváte, abyste mohli svůj život tvořit k obrazu svému. Přečtěte si můj příběh.
Komentáře